Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsou to HEJTMAN a hrají rock´n´roll, chtělo by se skoro napsat. Nejlépe pořádným chraplákem, kdyby to bylo jen trochu fyzicky možné. Respektive rock´n´roll po našem, rozumíte, po metalovém způsobu. A někdy dokonce po blackmetalovém způsobu. Dala by se z něj dokonce vydekukovávat jistá náklonnost k MOTÖRHEAD či MASTER´S HAMMER, ale proč se do takových podružností pouštět, když za HEJTMAN nejlépe mluví samotná jejich produkce.
„Vítejte v pekle“ je jejich třetí řádnou studiovou nahrávkou a první po předlouhé nahrávací pauze od roku 2012. Obě předchozí alba nejsou autorovi těchto řádků známa, ale letošní reminiscence názvu debutu legendárních VENOM napovídá, že by mohly stát za dodatečný poslech. Jejich nejmladší sourozenec je totiž jako hrst čerstvě rozemletého pepře hozená proti větru, co se vám okamžitě vrátí do obličeje a dá nemilosrdně pocítit sílu svého štiplavého aroma a pálivé chuti.
HEJTMAN jsou neurvalí, z řetězu utržení démoni hudebního grobiánství. Z jejich kytar se kouří, když donekonečna hoblují onen rytmický kvapík, a podobně i hrdlo zpěváka Ygraena připomíná sopku v okamžiku dunivé, brousící erupce. Není v tom jinak nic složitého, ale to ostatně ani není třeba – tenhle tah na pekelnou bránu si vás jednoduše získá tak jako tak.
Desítka skladeb alba je v tomto ohledu vzácně sjednocena, a pokud už z ní něco vyčnívá, pak jen proto, že daný song nabízí navíc ještě nějakou tu příjemnější nástavbu. Tak jako třeba „Alkoholik“ alias geniální černá hymna osoby chronicky závislé na alkoholu (a obzvlášť tedy refrén se sloganem „Tak pojď a dej si!“ je skutečně sugestivní), téměř opravdický rock´n´roll na escobarovské téma v „Plata o Plomo“, „Píseň černých vran“ s mrazivým predátorským hrdelním zvukem uprostřed nezvykle melodického refrénu anebo „Exorcist“ s výborným textem na klasické téma církevního zlořádu („Peklo nejsou rohy, ale růžence a celibát“). Samozřejmostí je pak i barevná a bohatá instrumentace, která v příslušných pasážích ještě více dokresluje údernost celé nahrávky.
Sondáž do hlubin nejtvrdší tuzemské hudební scény, která čím dál tím víc začíná získávat podobu skutečného panoptika ve smyslu sbírky raritních anomálií, tedy ještě naštěstí může čas od času přinést ovoce. A třebaže tohle ovoce v podání HEJTMAN působí spíše jako již delší dobu naložené do lihu, příjemnou ovocnou chuť ani konzistenci v žádném případě neztratilo.
„Vítejte v pekle“ je jako hrst čerstvě rozemletého pepře hozená proti větru, co se vám okamžitě vrátí do obličeje a dá nemilostně pocítit sílu svého štiplavého aroma a pálivé chuti.
1. Vítejte v pekle
2. Bastard
3. Alkoholik
4. Jiný druh
5. Plata o Plomo
6. Píseň černých vran
[video] 7. Exorcist
8. Na prach a na popel
9. Roma Victor
10. In memoriam
Diskografie
Vítejte v pekle (2024) Devil´s Music (2012) Rock´n´roll Freaks (2010)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Neděle, 11. února 2024 Vydavatel: Self released Stopáž: 39:07
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.